Na okraji Sluneční soustavy se pravděpodobně skrývá další velký svět. Astronomové pomocí observatoře Vera C. Rubin objevili ledové těleso 2026 ED138, které může být šestou uznanou trpasličí planetou. Má průměr odhadem 600 až 1 500 kilometrů, obíhá za Plutem a pokud se jeho status potvrdí, mohlo by jít o třetí největší známý trpasličí planetu po Plutu a Eris.
V noci z 10. na 11. května 2024 zažila Země nejsilnější geomagnetickou bouři za více než dvacet let. Monstrózní sluneční skvrna AR 3664 vyvolala polární záře viditelné pouhým okem i z center velkých českých měst.
Meziplanetární sonda NASA Lucy měla během testovacího průletu kolem malého asteroidu Dinkinesh pouze prověřit funkčnost sledovacího navigačního systému. Místo obyčejného kamenného tělesa však objevila fascinující kosmický rébus: planetku neobíhá jeden měsíc, ale kontaktní binární těleso tvořené dvěma spojenými koulemi. Tento objev zásadně mění naše představy o tom, jak vznikají a vyvíjejí se malé planetky.
Nejvzdálenější lidský vyslanec ve vesmíru byl téměř ztracen. Od listopadu 2023 posílala sonda Voyager 1 ze vzdálenosti 24 miliard kilometrů pouze nesmyslnou směsici nul a jedniček. Tým veteránů z NASA Jet Propulsion Laboratory dokázal po pětiměsíčním detektivním pátrání lokalizovat poškozený křemíkový čip a přepsat software na palubě počítače z roku 1977. Sonda opět posílá plnohodnotná vědecká data z mezihvězdného prostoru.
Spektrograf NIRSpec na palubě JWST zaznamenal v atmosféře slavného horkého jupitera HD 189733 b jednoznačný otisk sirovodíku. Jde o vůbec první detekci této páchnoucí molekuly mimo naši Sluneční soustavu, která otevírá dveře do sírové chemie plynných obrů.
Družice TESS a CHEOPS nalezly tranzitující planetu o velikosti Země obíhající klidného červeného trpaslíka Gliese 12. S rovnovážnou teplotou kolem 42 °C představuje ideální laboratoř pro výzkum atmosfér obyvatelných světů.
Data ze spektrografu NIRISS na JWST naznačují, že mírná planeta LHS 1140 b není čistě skalnatým tělesem, nýbrž sněhovou koulí s tekutým oceánem a atmosférou bohatou na dusík. Jde o nejžhavějšího kandidáta na obyvatelný svět mimo Sluneční soustavu.
Americký přistávací modul Odysseus společnosti Intuitive Machines se zapsal do dějin kosmonautiky. Stal se prvním komerčním plavidlem v historii, které úspěšně dosedlo na povrch Měsíce, a prvním americkým tělesem na Měsíci od konce éry Apollo. I přes dramatické drama s nefunkčním laserovým výškoměrem a dosednutí s mírným náklonem dokázal lander splnit své vědecké úkoly a poslat unikátní data z oblasti jižního pólu.
Jeden z nejneočekávanějších objevů mise Curiosity se zrodil pouhou náhodou. Když devítisetkilogramový rover přejel v kanálu Gediz Vallis přes běžně vyhlížející kámen, jeho kolo jej rozdrtilo. Uvnitř se zaleskly žluté krystaly ryzí elementární síry. Vědci dodnes nemají jednoznačné vysvětlení, jak mohla čistá síra v tomto prostředí vzniknout.
Sledujte nejnovější dění ve světě astronomie a kosmonautiky. Přinášíme vám ověřené vědecké poznatky a hluboké analýzy.
Na okraji Sluneční soustavy se pravděpodobně skrývá další velký svět. Astronomové pomocí observatoře Vera C. Rubin objevili ledové těleso 2026 ED138, které může být šestou uznanou trpasličí planetou. Má průměr odhadem 600 až 1 500 kilometrů, obíhá za Plutem a pokud se jeho status potvrdí, mohlo by jít o třetí největší známý trpasličí planetu po Plutu a Eris.
Na Kanárských ostrovech vyrostla čtveřice dalekohledů, které vypadají jako kulisa ze sci-fi. Každý má zrcadlo široké 23 metrů, váží kolem 100 tun a přesto se dokáže přesměrovat během zhruba 20 sekund. Nebudou však fotografovat prstence Saturnu ani hledat světla mimozemských měst. Jejich kořistí budou téměř nepostřehnutelné záblesky v zemské atmosféře — stopy záření z nejextrémnějších míst vesmíru. A část technologie, která to umožní, vzniká díky českým odborníkům.
Sociální sítě v posledních dnech zaplavila tvrzení, že mezihvězdná kometa 3I/ATLAS je mimozemská loď a že lidstvo čeká „kontakt“ během několika dnů. Příspěvky často používají dramatické titulky, falešné odpočty a jméno harvardského astrofyzika Aviho Loeba. Problém je jednoduchý: pro tato tvrzení neexistuje žádný vědecký důkaz. NASA, ESA i nezávislé astronomické týmy objekt dlouhodobě sledují a jeho chování odpovídá aktivní kometě z jiné hvězdné soustavy — nikoli technologickému zařízení.
Před 4,5 miliardy let mohla do mladé Země narazit planeta velikosti Marsu. Z roztaveného a vyvrženého materiálu pak podle hlavní vědecké hypotézy vznikl Měsíc. Teď astronomové našli chemické stopy podobně násilných srážek u vzdálených mladých hvězd. James Webb Space Telescope odhalil, že část prachových disků kolem těchto hvězd obsahuje velké množství oxidu křemičitého — materiálu, který vzniká při kolizích tak silných, že se hornina na okamžik vypaří.
Astronomové oznámili první přímou detekci rádiového záření z exoplanety — planety obíhající jinou hvězdu než Slunce. Signál přichází z obří planety Beta Pictoris b, vzdálené přibližně 63 světelných let. Objev je mimořádný, protože rádiové emise mohou prozradit přítomnost a sílu magnetického pole planety. A právě magnetické pole patří k nejdůležitějším „ochranným štítům“, které mohou rozhodovat o dlouhodobém osudu atmosféry a případně i podmínkách pro život.
NASA objevila na Měsíci kráter široký přibližně 222 metrů, který na starších snímcích vůbec neexistoval. Nejde o dávnou stopu po asteroidu z éry dinosaurů, ale o čerstvý zásah z roku 2024. Nový kráter je největší nově vzniklou impaktní strukturou, kterou se podařilo spolehlivě zaznamenat na povrchu jiného světa — a ukazuje, že Měsíc rozhodně není neměnný, tichý a geologicky „mrtvý“.
Nancy Grace Roman Space Telescope je ve vesmíru teprve několik týdnů, ale už dosáhl zásadního milníku: jeho hlavní vědecký přístroj poprvé zachytil světlo vzdálených hvězd. První snímek zatím nevypadá jako další ikonická fotografie z Jamese Webba — hvězdy jsou rozostřené a připomínají barevné prstence. Právě to je ale dobrá zpráva. Romanův Wide Field Instrument funguje, jeho 18 infračervených detektorů pracuje podle očekávání a NASA může začít s přesným nastavováním optiky na cestě k prvnímu vědeckému snímkování v roce 2027.
Evropsko-japonská mise BepiColombo vstoupila do rozhodující fáze své cesty. Po osmi letech letu vnitřní Sluneční soustavou se 3. září 2026 oddělil Mercury Transfer Module — přeletový modul, který sondu poháněl a navigoval během dlouhé meziplanetární výpravy. Teď už zbývá jediný cíl: bezpečně zpomalit, nechat se zachytit gravitací Merkuru a poprvé začít zkoumat nejmenší planetu Sluneční soustavy ze stabilní oběžné dráhy.
Když sonda New Horizons v červenci 2015 prolétla kolem Pluta, ukázala svět, který překvapil astronomy i veřejnost. Místo staré, jednolitě zmrzlé koule odhalila srdcovitou planinu, obří ledovcové proudy, vysoké hory, modravý opar a povrch rozdělený do oblastí s odlišným chemickým složením. NASA dnes zveřejnila znovu výrazný snímek Pluta v takzvaných vylepšených barvách — a nejde jen o estetiku. Barvy pomáhají číst geologickou historii tohoto vzdáleného světa.
Ještě nedávno byla kometa 220P/McNaught tak slabá, že ji dokázaly zachytit jen větší dalekohledy. Dvě nečekané erupce v průběhu roku 2026 ale její jasnost zvýšily přibližně dvacetitisíckrát. Kometa nyní září nápadnou zelenou komou a krátkým prachovým ohonem — a při dobrých podmínkách ji lze spatřit pomocí triedru nebo zachytit delší fotografickou expozicí.
V pátek 28. srpna 2026 čeká pozorovatele v Česku mimořádně hluboké částečné zatmění Měsíce. Zemský stín zakryje až 96,3 % měsíčního disku — jen úzký okraj Měsíce zůstane mimo nejtmavší část stínu. Z Prahy se však úkaz odehraje nízko nad západním obzorem a jeho maximum nastane téměř přesně ve chvíli, kdy Měsíc zapadá. Kdo bude chtít vidět nejdramatičtější fázi, bude potřebovat jasnou oblohu, budík a ničím nerušený výhled na západ.
Galaxie v mladém vesmíru už astronomům několik let komplikují život. Vypadaly příliš velké, příliš vyspělé a příliš brzy vzniklé. Nová studie publikovaná 22. srpna 2026 nyní přináší ještě překvapivější zjištění: některé z nich mohou obsahovat třikrát až čtyřikrát více hvězdné hmoty, než ukazovaly dosavadní odhady. Důvodem nejsou exotické částice ani dosud neznámé zákony fyziky, ale ohromné množství drobných, slabých hvězd ukrytých ve světle jejich jasnějších sourozenců.
Astronomové objevili překvapivě bohatou chemii v okolí hvězdy HD 87643 — vzácné masivní hvězdy obklopené plynem a prachem. Radioteleskopická síť ALMA zde poprvé odhalila molekuly obsahující síru, včetně oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého. Objev naznačuje, že podobné hvězdy mohou do okolního vesmíru vracet chemicky bohatší materiál, než se dosud předpokládalo.
Astronomové objevili hvězdu, která kolem černé díry ve středu Mléčné dráhy letí rychlostí až 25 000 kilometrů za sekundu. Objekt označený S301 se při nejbližším průletu pohybuje rychlostí přes 8 % rychlosti světla a stal se tak nejrychlejší známou hvězdou v naší Galaxii. Objev zveřejněný 19. srpna 2026 může pomoci určit, zda se centrální černá díra Sagittarius A* otáčí.
Sluneční brýle na zatmění jsou vyprodané, doma máte jen obyčejné sluneční brýle a zatmění se blíží. V takové situaci nikdy neimprovizujte s fóliemi, ztmaveným sklem, CD nebo domácími „filtry“. Existuje ale jednoduché, bezpečné a překvapivě zábavné řešení: místo přímého pohledu na Slunce promítněte jeho obraz na papír. Stačí kartonová krabice, alobal, špendlík a bílý papír. **Bezpečnost na prvním místě:** Bez certifikovaného solárního filtru se nikdy nedívejte přímo na Slunce — ani když je zčásti zakryté Měsícem, ani přes tmavé sluneční brýle. Tento návod využívá pouze **nepřímou projekci**, takže se při něm díváte na obraz Slunce promítnutý uvnitř krabice, nikoliv na Slunce samotné.
Rok 2027 nebude jen rokem mimořádného zatmění Slunce. Na obloze se vystřídají jasné planety, meteorické roje, blízká setkání Měsíce s planetami, superměsíce, tři zatmění Měsíce i průlet velkého asteroidu v kosmicky těsné vzdálenosti. Některé úkazy uvidíte z města pouhýma očima, jiné budou stát za výlet za tmavou oblohou nebo za menší dalekohled.
NASA dokončila tankování vesmírného dalekohledu Nancy Grace Roman Space Telescope a míří k jeho startu nejdříve 30. srpna 2026. Observatoř má za úkol zmapovat vesmír v dosud nevídaném měřítku — od temné energie přes vzdálené galaxie až po planety u cizích hvězd. A na rozdíl od Jamese Webba nebude hlavní síla Romanu spočívat v detailním pohledu na malý výsek oblohy, ale v rychlosti, širokém zorném poli a obrovském objemu dat.
I ten největší dalekohled na Zemi se musí dívat skrz neklidnou atmosféru. Vzduch nad námi se neustále pohybuje, mění teplotu a ohýbá světlo vzdálených hvězd. Proto hvězdy blikají a proto mohou být snímky z pozemních observatoří rozmazané. Adaptivní optika tento problém řeší způsobem, který zní jako science fiction: teleskop vystřelí do oblohy laser, změří deformaci světla a stovkykrát za sekundu upraví tvar svého zrcadla.
V jedné vzdálené galaxii astronomové našli něco, co dosud nikdo neviděl: tři aktivní supermasivní černé díry. Jejich objev nabízí vzácný pohled na období, kdy byl vesmír ještě mladý, galaxie se často srážely a černé díry v jejich středech rostly překvapivě rychle.
„Viděl jsem padající hvězdu!“ říkáme často, když přes noční oblohu prolétne jasná čára. Ve skutečnosti ale hvězda nikam nepadá. Díváme se na drobný kousek kosmického materiálu, který se ve vysoké atmosféře Země rozpálil a zazářil. A právě tady začíná zmatek v pojmech: asteroid, meteoroid, meteor a meteorit nejsou synonyma. Každé slovo popisuje jiný objekt — nebo jinou fázi jeho cesty.
Lidstvo dosáhlo dalšího historického milníku. NASA oznámila 17. srpna 2026, že James Webb Space Telescope poprvé v historii přímo pozoroval formování planetárního systému kolem mladé hvězdy. Jde o okamžik, kdy se z prachového disku rodí nové světy – něco, co astronomové teoreticky předpovídali desítky let, ale nikdy nemohli přímo vidět.
Vědci dosáhli jednoho z největších milníků v hledání života ve vesmíru. Poprvé v historii se podařilo potvrdit atmosféru u kamenné exoplanety, která obíhá ve své hvězdné obyvatelné zóně – tedy tam, kde by mohla existovat voda v tekutém stavu.
Projekt SETI slaví více než 60 let existence. Klasické naslouchání úzkopásmovým rádiovým signálům však vystřídala nová éra: pátrání po optických laserových pulzech, znečištění atmosfér průmyslovými plyny a hledání infračerveného odpadního tepla megastruktur.
NASA dokončuje revoluční přístroj CGI pro teleskop Nancy Grace Roman. S využitím kosmické adaptivní optiky a 'vyhlazování skvrn' dokáže potlačit záři mateřské hvězdy o faktor miliardy a přímo vyfotografovat staré plynné obry v odraženém světle.
Sonda NASA Psyche míří k největší kovové planetce Sluneční soustavy, jejíž hodnota kovů se teoreticky odhaduje na kvadriliony dolarů. Jaké jsou však skutečné fyzikální zákony těžby v mikro-gravitaci, zachycování těkavých látek a orbitální rafinace?
Na mapě záření Velkého třesku leží v souhvězdí Erydanu obří oblast, která je o desítky mikrokelvinů chladnější než zbytek vesmíru. Standardní kosmologický model ji neumí přirozeně vysvětlit. Mohlo by jít o první hmatatelný důkaz multivesmíru?
Většina hvězd se v dalekohledech jeví jako pouhé bodové zdroje světla. Díky optické interferometrii na soustavě VLTI dokázali astronomové přímo vyfotografovat povrch červeného obra pi1 Gruis a odhalili gigantické konvektivní bubliny pokrývající čtvrtinu hvězdy.
Černé díry jsou definovány pouze třemi parametry: hmotností, elektrickým nábojem a rotací. Pomocí rentgenových družic XMM-Newton a NuSTAR dokáží astronomové měřit relativistickou deformaci spektrální čáry železa a určit, jak rychle rotuje samotný časoprostor.
Přístroj MIRI na Webbově dalekohledu odhalil v čočkované galaxii SPT0418-47 infračervenou emisi polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH). Jde o nejvzdálenější detekci těchto organických sloučenin, které jsou prekurzory mezihvězdného prachu.
Pouhá detekce vody už v moderní exoplanetární vědě nestačí. Měření přesného poměru uhlíku ke kyslíku (C/O) a přítomnosti dusíkatých molekul umožňuje astronomům zjistit, kde v protoplanetárním disku se planeta zrodila a zda může hostit prebiotický život.
Radioteleskop ALMA v chilské poušti Atacama potvrdil přítomnost dvakrát ionizovaného kyslíku v galaxii MACS1149-JD1 s rudým posuvem z=9,11. Tento objev dokazuje, že tvorba hvězd a obohacování vesmíru těžkými prvky začaly dříve, než se dosud předpokládalo.
V roce 2007 byly objeveny rychlé rádiové záblesky (FRB) jako jedna z největších záhad moderní astronomie. Zlom nastal v dubnu 2020, kdy radioteleskopy CHIME a STARE2 zachytily obří záblesk přímo z magnetaru SGR 1935+2154 v naší Mléčné dráze.
Hvězdy populace III jsou svatým grálem moderní astronomie. Zrozené pouze z vodíku a helia bez špetky kovů zahájily reionizaci vesmíru. Spektrograf NIRSpec na JWST nyní v galaxii GN-z11 identifikoval první nadějnou kapsu tohoto primordiálního plynu.
Hvězda R136a1 v mlhovině Tarantule byla dlouho považována za kolos o hmotnosti přes 300 Sluncí. Nová měření s extrémním rozlišením z přístroje ZORRO na teleskopu Gemini South ukazují, že hvězdný limit leží níže, kolem 200 hmotností Slunce.
Kombinovaná data z observatoře Chandra, Hubbleova dalekohledu a spektroskopických přehlídek přinesla novou, vysoce přesnou rekonstrukci srážky kup galaxií 1E 0657-56. Výsledky staví nepřekonatelnou překážku pro modifikovanou newtonovskou dynamiku.
Až 80 % objemu vesmíru tvoří gigantické bubliny prázdnoty o průměrech stovek milionů světelných let, v nichž se téměř nenacházejí žádné galaxie. Tyto kosmické pustiny představují nejčistší laboratoř pro testování temné energie a modifikované gravitace.
Přehlídka ZTF a infračervená družice NEOWISE zachytily záblesk ZTF SLRN-2020. Šlo o vůbec první přímé pozorování stárnoucí hvězdy pohlcující obíhající planetu o velikosti Jupitera – osud, který za 5 miliard let čeká i naši Zemi.
Mohly by temnou hmotu tvořit černé díry zrozené v prvních zlomcích sekundy po Velkém třesku? Nejnovější data z přehlídky Subaru Hyper Suprime-Cam a detektorů LIGO-Virgo-KAGRA dramaticky omezují jejich existenci.
Na chilské hoře Cerro Armazones roste největší optický teleskop světa. S primárním zrcadlem o průměru 39 metrů složeným ze 798 šestiúhelníkových segmentů překoná rozlišení Hubblea i Webba a dokáže přímo vyfotografovat kamenné exoplanety.
Vůbec první exoplanety nebyly objeveny u hvězdy podobné Slunci, ale v pekle kolem rotující neutronové hvězdy. Výzkum pulsaru Lich a jeho planet Draugr, Poltergeist a Phobetor odhaluje vznik světů z popela explodované supernovy.
Detektor Telescope Array v Utahu zaznamenal druhou nejenergetičtější částici v historii – ultra-vysokoenergetické kosmické záření o energii 244 exaelektronvoltů. Záhadou zůstává, že částice přilétla ze směru Lokální prázdnoty, kde neexistují žádné známé zdroje.
Zatímco laserové interferometry LIGO a Virgo registrují krátké vysokofrekvenční 'cvrlikání' při srážkách malých černých děr, konsorcium NANOGrav a mezinárodní síť IPTA přinesly zcela nový pohled na gravitační vesmír. Patnáct let pečlivého sledování desítek rotujících pulzarů napříč Mléčnou dráhou odhalilo stochastické gravitační pozadí — neustálé nízkofrekvenční vlnění časoprostoru způsobené kroužením miliard supermasivních černých děr v celém vesmíru.
Když ani největší kosmické dalekohledy nestačí, pomůže sama obecná teorie relativity. Gravitační mikročočkování obřími kupami galaxií dokáže zesílit světlo jednotlivých prvotních hvězd tisícinásobně – jak dokázal objev rekordní stálice Earendel.
Objev ultra-difuzních galaxií, které téměř postrádají temnou hmotu, vyvolal v kosmologii bouři. Paradoxně však tyto galaxie představují jeden z nejsilnějších důkazů, že temná hmota je fyzikální entitou oddělitelnou od běžné hmoty.
Před deseti lety ohromila astronomický svět hvězda KIC 8462852 svými nepravidelnými a hlubokými poklesy jasnosti, které vedly až ke spekulacím o Dysonově sféře. Dlouhodobé vícebarevné fotometrické kampaně potvrdily rozpadající se rodinu obřích komet.
Optická přehlídka ZTF zachytila extrémně vzácný jev: slapové roztrhání hvězdy spící supermasivní černou dírou, která při pohlcení materiálu vytvořila relativistický výtrysk mířící přímo do našeho zorného pole.
Když se 66 obřích antén radioteleskopu ALMA na náhorní plošině Chajnantor rozprostře na vzdálenost 16 kilometrů, vznikne virtuální teleskop s rozlišením 5 úhlových milivteřin schopný přímo zobrazit zárodky planet ve vznikajících slunečních soustavách.
Družice Fermi a přístroj ASIM na Mezinárodní vesmírné stanici zachytily gigantickou erupci magnetaru v sousední galaxii NGC 253. Výron energie v prvních 3 milisekundách ukázal nevídanou sílu magnetických polí v extrémním vesmíru.
Kosmický dalekohled Kepler a pozemské observatoře zachytily rozpadající se kamenné planetky obíhající v těsné blízkosti bílého trpaslíka WD 1145+017. Spektroskopie odhaluje 'znečištění' hvězdné atmosféry těžkými prvky z rozdrcených světů.
Jedna z nejhlubších záhad moderní fyziky — nesoulad v měření rychlosti rozpínání vesmíru, známý jako Hubbleovo napětí — není chybou měřicích přístrojů. Společný tým pod vedením nositele Nobelovy ceny Adama Riesse využil Jamese Webba k nezávislému ověření stovek proměnných hvězd Cefeid dříve pozorovaných Hubbleem. Výsledky jsou neúprosné: rozpor na úrovni 8 sigma přetrvává a naznačuje, že v našem chápání základních zákonů vesmíru chybí klíčový dílek skládačky.
Na hoře Cerro Pachón v Chile zahajuje provoz observatoř Very C. Rubin. Její kamera o rozlišení 3 200 megapixelů nasnímá celou jižní oblohu každé tři noci a vygeneruje miliony výstrah na přechodné jevy za jedinou noc.
Hvězda J1407 prošla v roce 2007 bezprecedentním 56denním zákrytem. Analýza fotometrických křivek odhalila monstrózní systém více než 30 prstenců o průměru 180 milionů kilometrů, v nichž se právě formují obří exoměsíce.
Australský radioteleskop ASKAP zachytil dosud nejenergetičtější a nejvzdálenější rychlý rádiový záblesk. Signál s rudým posuvem z=1,016 cestoval k Zemi 8 miliard let a pomáhá vyřešit záhadu chybějících baryonů ve vesmíru.
Proč ze špičkových observatoří na Mauna Kea a Paranalu střílejí do nebe oranžové laserové paprsky? Vysvětlujeme fascinující fyziku laserových vodicích hvězd, Shack-Hartmannových senzorů a deformovatelných zrcadel rušících seeing.
Gama záblesk GRB 221009A, přezdívaný 'Brightest Of All Time', byl tak oslnivý, že zahltil detektory na oběžné dráze a narušil elektrická pole v horní ionosféře Země. Statisticky se podobná událost vyskytuje jednou za 10 000 let.
Ultra-přesný spektrograf ESPRESSO na dalekohledu VLT potvrdil existenci třetí planety u nejbližší hvězdy ke Slunci. Proxima d má hmotnost pouhé čtvrtiny Země a obíhá svou mateřskou hvězdu jednou za 5 dní.
Sonda New Horizons ve vzdálenosti 60 astronomických jednotek od Slunce změřila kosmické optické pozadí oproštěné od slunečního prachu. Data ukazují, že vesmír je temnější, než se čekalo, a zároveň odhalují rozšířený prachový disk za Kuiperovým pásem.
Astrofotografie ukazuje, jak vesmír vypadá, ale teprve spektroskopie odhaluje, co vesmír je. S jednoduchou difrakční mřížkou Star Analyser našroubovanou do kamery můžete doma měřit spektrální třídy hvězd, emise supernov i Dopplerův posuv.
V souhvězdí Severní koruny vrcholí příprava na mimořádný úkaz. Rekurentní nova T Coronae Borealis vzplane termonukleární explozí na povrchu bílého trpaslíka a na několik dní dosáhne jasnosti Polárky.
Kde vzniká zlato, platina nebo uran? Pozorování optického dosvitu po gravitačních vlnách ze splynutí neutronových hvězd definitivně dokázalo, že hlavní kovárnou nejtěžších prvků periodické tabulky jsou kilonovy prostřednictvím rychlého záchytu neutronů.
Po úspěšném doručení vzorků z asteroidu Bennu v září 2023 mise sondy OSIRIS-REx neskončila. NASA schválila její prodloužení pod novým názvem OSIRIS-APEX. Cílem je nechvalně proslulý blízkozemní asteroid Apophis, který se v pátek 13. dubna 2029 přiblíží k Zemi na neuvěřitelných 31 600 kilometrů. Sonda bude v přímém přenosu sledovat, co s asteroidem udělá obrovská slapová síla naší planety.
Proč slavné snímky z Hubbleova a Webbova teleskopu nehrají běžnými barvami, ale zlatavými a tyrkysovými tóny? Vysvětlujeme fyziku úzkopásmových emisních čar síry, vodíku a kyslíku a postup mapování SHO palety.
Proč slavný červený veleobr Betelgeuse v Orionu pulzuje ve dvou různých cyklech? Nová astrofyzikální studie ukazuje, že dlouhou 2 170denní periodu nezpůsobuje vnitřní konvekce hvězdy, nýbrž obíhající průvodce o hmotnosti Slunce.
Hluboko v antarktickém ledu zaznamenala observatoř IceCube stálý proud vysokoenergetických neutrin ze spirální Seyfertovy galaxie NGC 1068. Vědci tak poprvé nahlédli přímo do prašného nitra supermasivní černé díry.
Po čtyři desetiletí byla technologie CCD nedotknutelným králem astronomického snímání. V posledních letech však nastala tichá revoluce: moderní chlazené BSI sCMOS senzory zcela vytlačily CCD díky zlomkovému vyčítacímu šumu a vysoké kvantové účinnosti.
V červnu a červenci ožívá severní obzor stříbřitě modravými závoji. Noční svítící oblaky vznikají v mezosféře ve výšce 85 kilometrů a představují nejvýše položenou oblačnost na Zemi balancující na samé hranici kosmického prostoru.
NASA definitivně potvrdila stavbu a rozpočet mise Dragonfly. Rotorcraft poháněný radioizotopovým generátorem prozkoumá v roce 2034 desítky kilometrů povrchu Titanu a bude pátrat po chemických základech života.
Pozorování extrémně chladného hnědého trpaslíka W1935 přístrojem NIRSpec přineslo šokující objev: emisi metanu vyvolanou teplotní inverzí v horní atmosféře. Jde o první detekci polární záře na tělese volně plujícím mezihvězdným prostorem.
Vědci z Caltechu použili spektrometr Keck Cosmic Web Imager k přímému 3D zobrazení difuzních plynných filamentů spojujících galaxie. Objev potvrzuje základní stavební kámen standardního kosmologického modelu.
Zatímco běžný sluneční filtr ukazuje pouze fotosféru a tmavé skvrny, specializovaný chromosférický dalekohled odhalí divokou magnetickou aktivitu Slunce. Jak funguje Fabry-Pérotův etalon s šířkou pásma pod 0,7 Ångströmu a jak bezpečně pozorovat?
Díky vzplanutí mladé protohvězdy V883 Orionis dokázala ALMA přímo zmapovat rozhraní vodního ledu a páry. Měření izotopového poměru deuteria a vodíku dokázalo, že voda na Zemi je starší než samotné Slunce.
Přístroje jako ZWO Seestar S50, Vaonis Vespera či D dwarf lab vyvolaly v komunitě zemětřesení. Zařízení velikosti knihy zvládne stisknutím tlačítka v mobilu najít objekt, zaostřit a složit barevný snímek mlhoviny. Kde jsou hranice chytrých dalekohledů?
Atmosféra planety WASP-121 b je tak rozpálená, že z ní do otevřeného kosmu uniká plynné železo, hořčík a oxidy vanadu a titanu. Data z Hubbleova dalekohledu a VLT přinášejí pohled na hydrodynamické vypařování cizího světa.
Původní plán návratu marsovských vzorků narazil na neúnosné náklady 11 miliard dolarů. NASA otevřela program komerčním partnerům a mezinárodním týmům, aby zkrátila harmonogram a přivezla vzorky z kráteru Jezero do roku 2033.
Evropský vesmírný teleskop Euclid zveřejnil první obří balík vědeckých dat. Snímky kupy galaxií v Perseu a tisíců gravitačních čoček demonstrují bezprecedentní schopnost přístroje mapovat geometrii temné hmoty a temné energie.
Parabolické zrcadlo newtona má na optické ose dokonalý obraz, v rozích velkého senzoru se však hvězdy mění v nevzhledné komety. Jak fungují víceprvkové koma korektory, proč je vzdálenost backfocus 55 mm kritická a jak reduktory zkracují expozice?
V březnu 2025 projde Země rovinou Saturnových prstenců. Systém o průměru 280 000 kilometrů se na několik měsíců promění v neviditelnou tenkou linii a odhalí skryté měsíce i polární oblasti obří planety.
Legenda praví, že ani slavný Mikuláš Koperník na smrtelné posteli Merkur na vlastní oči nespatřil. Jak využít největší elongace, geometrii ekliptiky a moderní dalekohledy k úspěšnému pozorování první planety od Slunce?
Termální měření přístrojem MIRI na Webbově dalekohledu vyloučila přítomnost masivní atmosféry bohaté na oxid uhličitý u planety TRAPPIST-1 c. Kamenitý svět připomíná spíše vyprahlý Merkur než sesterskou Venuši.
Na skutečně tmavé horské obloze lze za soumraku spatřit tajemný světelný kužel stoupající podél ekliptiky. Zvířetníkové světlo a protisvit (Gegenschein) představují přímý pohled na prachový disk naší Sluneční soustavy.
Projekt Event Horizon Telescope dosáhl dalšího přelomového milníku. Po zobrazení černé díry M87* publikoval první polarizační snímek centrální supermasivní černé díry naší vlastní Galaxie — Sagittarius A*. Přestože je Sgr A* tisíckrát menší a klidnější než monstrum v M87, obě černé díry vykazují překvapivě identickou, vysoce uspořádanou magnetickou geometrii. To naznačuje, že silná magnetická pole jsou univerzální vlastností všech černých děr.
Mezinárodní tým potvrdil objev super-Země TOI-715 b vzdálené 137 světelných let. Planeta obíhá přímo v konzervativní zóně obyvatelnosti a může mít na oběžné dráze ještě menší sesterskou terestrickou planetu.
Po celá desetiletí museli astrofotografové tahat na pozorovací stanoviště desítky kilogramů těžká litinová protizávaží. Nástup tenkostěnných harmonických převodovek (Strain Wave Gears) přinesl ultrakompaktní montáže s obrovským krouticím momentem.
Česká bolidová síť pod vedením Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově znovu potvrdila svou světovou extratřídu. Po průletu mimořádně jasného bolidu vědci spočítali dopadovou oblast na Českomoravské vrchovině a v terénu nalezli vzácné meteority.
Projekt Event Horizon Telescope zveřejnil nový detailní pohled na supermasivní černou díru v srdci eliptické galaxie M87. Nové snímky v polarizovaném světle poprvé odhalily uspořádanou magnetickou strukturu vířící těsně nad horizontem událostí. Data vysvětlují, jak může tato černá díra o hmotnosti 6,5 miliardy Sluncí vystřelovat relativistický výtrysk plazmatu protínající celý mezigalaktický prostor.
Hned na začátku ledna vrcholí jeden ze tří nejsilnějších meteorických rojů roku. Kvadratidy nabízejí frekvenci přes 110 meteorů za hodinu, jejich ostré maximum však trvá pouhých 6 hodin. Co je těleso 2003 EH1 a jak roj pozorovat?
Sluneční sonda Parker Solar Probe dosáhla dalšího historického rekordu. Při svém nejtěsnějším přiblížení proletěla vnější atmosférou Slunce ve vzdálenosti pouhých 6,1 milionu kilometrů od povrchu při neuvěřitelné rychlosti 635 000 km/h. Její uhlíkový kompozitní štít odolal teplotám přes 1 400 °C, zatímco citlivé přístroje uvnitř měřily magnetické zvraty a plazmové vlny, které urychlují sluneční vítr.
Podzimní a jarní noci přinášejí tichého nepřítele: orosení přední čočky či sekundárního zrcadla. Vysvětlujeme termodynamiku rosného bodu, správné dimenzování vyhřívacích odporových pásků a použití pulzně-šířkové regulace (PWM).
Zatímco Perseidy kralují létu, skutečným králem celého roku jsou prosincové Geminidy s frekvencí přes 120 meteorů za hodinu. Jejich mateřským tělesem není běžná kometa, ale záhadná drolící se kamenná planetka 3200 Phaethon.
Období opozice Jupiteru představuje vrchol pozorovací sezóny. Planeta dosahuje maximálního úhlového průměru a jasnosti, Velká rudá skvrna odhaluje vnitřní bouřlivou dynamiku a čtyři největší měsíce předvádějí vzájemné zákryty a vržené stíny.
Proč jsou dlouhé expozice bez pointace rozmazané? Naučte se zkrotit legendární software PHD2. Vysvětlujeme kalibraci kroků montáže, multi-star guiding, nastavení agresivity, polární drift a eliminaci chyb seeingu.
V roce 2024 začala nová série lunárních zákrytů slavné hvězdokupy Plejády (M45). Tento fascinující jev nastává pouze jednou za 18,6 roku a nabízí amatérským astronomům šanci pozorovat postupné mizení sedmi sester za měsíčními krátery.
Spektroskopická analýza atmosféry sub-neptunu K2-18 b odhalila hojnost metanu a oxidu uhličitého v kombinaci s deficitem amoniaku. Data podporují hypotézu, že planeta je pokryta globálním kapalným oceánem pod vodíkovou atmosférou.
První test planetární obrany v dějinách lidstva měl mnohem dramatičtější dopad, než předpovídaly původní teoretické modely. Sonda DART v září 2022 nejenže zkrátila oběžnou dobu měsíce Dimorphos o více než 30 minut, ale kinetická energie nárazu proměnila celou planetku. Nová radarová a fotometrická data ukazují, že původně zploštělý sféroid se přetvořil v protáhlý trojosý elipsoid a jeho oběžná dráha začala chaoticky kmitat.
I ten nejdražší dalekohled a nejlepší kamera pořídí rozmazané snímky, pokud zaostření mine kritickou zónu ostrosti o pouhé setiny milimetru. Jak funguje difrakční maska Pavla Bahtinova a jak elektronické fokusery vykreslují V-křivky?
Největší meziplanetární sonda, jakou kdy NASA postavila pro planetární průzkum, zahájila svou dlouhou pouť k Jupiterovu měsíci Europa. Pod jeho desítky kilometrů tlustým ledovým krunýřem se skrývá kapalný oceán s dvojnásobným objemem vody než ve všech pozemských mořích dohromady. Europa Clipper má zjistit, zda v těchto temných hlubinách panují podmínky vhodné pro zrod mimozemského života.
Po průletu perihelem se kometa C/2023 A3 stala nejjasnější vlasaticí za poslední dekádu. V říjnu nabídla nádherné představení v západním soumraku s dlouhým prachovým ohonem a nápadným protichůdným ohonem (anti-tail).
Jen pět měsíců po květnové super-bouři rozzářila české nebe další mimořádná polární záře vyvolaná sluneční erupcí X1.8. Přinášíme detailní analýzu úkazu a praktický návod pro nastavení fotoaparátu a sledování slunečních dat.
V ranních hodinách 18. září 2024 vstoupil Měsíc do zemského stínu. Přestože šlo o malé částečné zatmění, spojení se superúplňkem a tyrkysovým ozonovým lemem nabídlo fotografům nádherné vizuální detaily.
Proč jsou hvězdy v kraji zorného pole rozmazané a planeta neostrá? Špatná kolimace je nejčastějším zabijákem optického výkonu zrcadlových teleskopů. Přinášíme precizní návod na seřízení sekundárního i primárního zrcadla.
Společná evropsko-japonská mise BepiColombo úspěšně absolvovala svůj další těsný gravitační průlet kolem Merkuru. Sonda prolétla pouhých 165 kilometrů nad noční stranou planety. Její vědecké kamery pořídily dechberoucí snímky impaktních pánví a strmých zlomových srázů, které dokládají, že Merkur se v průběhu miliard let postupně zmenšuje a vrásní jako vysušené jablko.
Na plynné planetě WASP-76 b panují tak extrémní teploty, že se na její denní straně odpařuje elementární železo. Divoké větry ženou kovové páry na chladnější noční stranu, kde kondenzují a padají k jádru v podobě železného deště.
Evropská sonda JUICE uskutečnila v meziplanetárním prostoru historicky první dvojitou gravitační asistenci u Měsíce a Země (LEGA). Během několika hodin proletěla pouhých 750 km nad měsíčními krátery a následně těsně minula Zemi. Tento odvážný manévr vyžadoval navigační přesnost na úrovni milimetrů za sekundu a ušetřil sondě stovky kilogramů drahocenného paliva pro její budoucí misi u ledových měsíců Jupiteru.
V ranních hodinách 21. srpna 2024 sledovali čeští astronomové fascinující úkaz: Měsíc těsně po úplňku svým osvětleným okrajem zakryl planetu Saturn i s jejími prstenci. Přinášíme detailní časovou rekonstrukci jevu.
Slzy svatého Vavřince patří k nejznámějším meteorickým rojům roku. Vysvětlujeme mechaniku proudu meteoroidů, vliv gravitačních poruch Jupiteru na hustá vlákna roje a přinášíme tipy, jak si maximum Perseid užít na maximum.
Data ze spektrografu NIRISS na JWST naznačují, že mírná planeta LHS 1140 b není čistě skalnatým tělesem, nýbrž sněhovou koulí s tekutým oceánem a atmosférou bohatou na dusík. Jde o nejžhavějšího kandidáta na obyvatelný svět mimo Sluneční soustavu.
Vědecký tým vozítka Perseverance oznámil objev nejnadějnějšího vzorku v dosavadní historii marsovského výzkumu. V sedimentech dávné říční delty v kráteru Jezero narazil rover na červenavý kámen 'Cheyava Falls' posetý drobnými světlými skvrnami s tmavými lemy připomínajícími leopardí srst. Na Zemi vznikají přesně takové chemické struktury redukcí železa mikrobiálním metabolismem.
Jeden z nejneočekávanějších objevů mise Curiosity se zrodil pouhou náhodou. Když devítisetkilogramový rover přejel v kanálu Gediz Vallis přes běžně vyhlížející kámen, jeho kolo jej rozdrtilo. Uvnitř se zaleskly žluté krystaly ryzí elementární síry. Vědci dodnes nemají jednoznačné vysvětlení, jak mohla čistá síra v tomto prostředí vzniknout.
Spektrograf NIRSpec na palubě JWST zaznamenal v atmosféře slavného horkého jupitera HD 189733 b jednoznačný otisk sirovodíku. Jde o vůbec první detekci této páchnoucí molekuly mimo naši Sluneční soustavu, která otevírá dveře do sírové chemie plynných obrů.
Americký přistávací modul Odysseus společnosti Intuitive Machines se zapsal do dějin kosmonautiky. Stal se prvním komerčním plavidlem v historii, které úspěšně dosedlo na povrch Měsíce, a prvním americkým tělesem na Měsíci od konce éry Apollo. I přes dramatické drama s nefunkčním laserovým výškoměrem a dosednutí s mírným náklonem dokázal lander splnit své vědecké úkoly a poslat unikátní data z oblasti jižního pólu.
Meziplanetární sonda NASA Lucy měla během testovacího průletu kolem malého asteroidu Dinkinesh pouze prověřit funkčnost sledovacího navigačního systému. Místo obyčejného kamenného tělesa však objevila fascinující kosmický rébus: planetku neobíhá jeden měsíc, ale kontaktní binární těleso tvořené dvěma spojenými koulemi. Tento objev zásadně mění naše představy o tom, jak vznikají a vyvíjejí se malé planetky.
Družice TESS a CHEOPS nalezly tranzitující planetu o velikosti Země obíhající klidného červeného trpaslíka Gliese 12. S rovnovážnou teplotou kolem 42 °C představuje ideální laboratoř pro výzkum atmosfér obyvatelných světů.
Nejjasnější supernova severní oblohy za poslední dekádu vzplanula v blízké spirální galaxii M101. Okamžitá reakce amatérských i profesionálních astronomů umožnila zachytit první hodiny po průrazu rázové vlny hustým cirkumstelárním prachem.
Nejvzdálenější lidský vyslanec ve vesmíru byl téměř ztracen. Od listopadu 2023 posílala sonda Voyager 1 ze vzdálenosti 24 miliard kilometrů pouze nesmyslnou směsici nul a jedniček. Tým veteránů z NASA Jet Propulsion Laboratory dokázal po pětiměsíčním detektivním pátrání lokalizovat poškozený křemíkový čip a přepsat software na palubě počítače z roku 1977. Sonda opět posílá plnohodnotná vědecká data z mezihvězdného prostoru.
V noci z 10. na 11. května 2024 zažila Země nejsilnější geomagnetickou bouři za více než dvacet let. Monstrózní sluneční skvrna AR 3664 vyvolala polární záře viditelné pouhým okem i z center velkých českých měst.
Články se načítají také automaticky při rolování dolů
Vyberte jinou kategorii nebo zkuste vyhledat jiné klíčové slovo.
Každý týden to nejdůležitější z astronomie a kosmonautiky přímo do vaší schránky. Žádný spam, jen čistý vesmír.
Kdykoliv se můžete odhlásit. Vaše data jsou u nás v bezpečí.
AI Asistent & Živý specialista