Deklinace

Zjednodušeně řečeno: Deklinace je absolutně přesným astronomickým ekvivalentem pozemské zeměpisné šířky.

---

Jak se deklinace měří?

Na rozdíl od rektascenze, u které astronomové používají hodiny a minuty, se deklinace měří zcela klasicky v úhlových stupních (°), úhlových minutách (‚) a úhlových vteřinách („).

Celý systém je „přilepený“ na zemskou osu rotace a promítnutý na oblohu:

• Nebeský rovník (myšlená kružnice přesně nad pozemským rovníkem) má deklinaci 0°.
• Vše, co leží severně od rovníku, má kladnou hodnotu až po Severní nebeský pól (+90°).
• Vše, co leží jižně od rovníku, má zápornou hodnotu až po Jižní nebeský pól (-90°).

Příklady z praxe:

• Známá hvězda Polárka (Severka) má v současnosti deklinaci zhruba +89° 15′. Leží tedy téměř přesně na severním nebeském pólu, a proto se zdá, že po celou noc stojí na místě a ostatní hvězdy rotují kolem ní.
• Hvězda Mintaka (jedna ze tří hvězd tvořících Orionův pás) má deklinaci -0° 17′. Leží tedy takřka přesně na nebeském rovníku a je skvěle viditelná z obou zemských polokoulí.
• Hvězda Sírius (nejjasnější hvězda noční oblohy) má deklinaci -16° 42′. Nachází se na jižní nebeské polokouli, ale z našich zeměpisných šířek je stále dobře viditelná nízko nad obzorem.

---

Proč je deklinace pro pozorovatele tak důležitá?

Když se podíváte do katalogu na rektascenzi hvězdy, zjistíte z ní, kdy hvězda projde nad vaším územím. Z deklinace ale zjistíte to nejdůležitější – zda hvězdu z vašeho pozorovacího místa vůbec uvidíte a jak vysoko nad obzorem vystoupá.

Vaše pozemská zeměpisná šířka totiž přímo určuje, jakou část nebeské sféry máte k dispozici:

1. Cirkumpolární hvězdy (Nikdy nezapadají)

Pokud má hvězda velmi vysokou severní deklinaci (blíží se k +90°), krouží tak blízko pólu, že se pro pozorovatele na severní polokouli nikdy neschová za obzor. Takovým hvězdám říkáme cirkumpolární (např. hvězdy ze souhvězdí Velké medvědice jsou u nás vidět po celý rok v každou noční hodinu).

2. Neviditelné hvězdy (Nikdy nevyjdou)

Naopak hvězdy s příliš velkou zápornou deklinací (blížící se k -90°) z našich končin nikdy nespatříme. Extrémním příkladem je souhvězdí Jižního kříže. Jeho hvězdy mají deklinaci kolem -60°. Abychom je viděli, museli bychom cestovat mnohem blíž k rovníku (např. do severní Afriky) nebo až na jižní polokouli. Z území České republiky (která leží na cca 50° s. š.) jsou hvězdy s deklinací menší než -40° trvale schované pod obzorem.

3. Geometrie výšky nad obzorem

Pokud znáte svou zeměpisnou šířku a deklinaci hvězdy, můžete si snadno spočítat, jak vysoko nad jižním obzorem se hvězda bude nacházet v momentě svého vrcholu (kulminace na meridiánu). Tento jednoduchý geometrický vztah používají námořníci k astronavigaci.

---

Stabilita sítě a precese

Stejně jako jsme si vysvětlili u rektascenze, i souřadnice deklinace podléhají nepatrným změnám v důsledku precese zemské osy (kývání Země). Protože se zemská osa pomalu posouvá, posouvají se i nebeské póly.

Za 12 000 let už Polárka nebude mít deklinaci blízko +90° a roli severní polární hvězdy převezme jasná hvězda Vega ze souhvězdí Lyry. I u deklinace se proto v moderních mapách udává tzv. epocha (typicky J2000.0), která fixuje souřadnice k určitému časovému okamžiku.

Společně tvoří rektascenze a deklinace takzvaný rovníkový souřadnicový systém, který nezávisí na tom, kde zrovna stojíte. Je to univerzální adresa objektu ve vesmíru.