Babylonie a Egypt

Zatímco mnohé pravěké a starověké kultury pozorovaly oblohu primárně z náboženských pohnutek, v oblasti Úrodného půlměsíce (Mezopotámie) a v údolí řeky Nil (Egypt) došlo k obrovskému posunu. Astronomie zde přestala být pouhým sledováním mýtů a stala se systematickým, státem podporovaným oborem.

I když se obě tyto civilizace vyvíjely zhruba ve stejné době, jejich přístup k astronomii byl diametrálně odlišný. Babyloňané položili základy matematické astronomie, zatímco Egypťané dovedli k dokonalosti astronomii praktickou a kalendářní.

---

Babylonská astronomie: Mistři čísel a záznamů

Obyvatelé starověké Mezopotámie (Sumerové, Akkaďané a později Babyloňané a Asyřané) sledovali oblohu s nevídanou pečlivostí. Věřili, že nebeské úkazy jsou šifrovanými zprávami bohů, které varují před válkami, hladomory či smrtí krále. Aby mohli tyto zprávy dešifrovat, museli je nejprve umět matematicky předvídat.

Zikkuraty jako první observatoře

Šedesátková soustava (Základ našeho času a úhlů)

Jeden z největších darů Babylónu moderní vědě je šedesátková (sexagezimální) číselná soustava. Vynalezli ji Sumerové a Babyloňané ji aplikovali na astronomii.

Hvězdné katalogy a cyklus Saros

Díky staletím nepřerušených záznamů dokázali babyloňští astronomové objevit dlouhodobé cykly a periody.

• MUL. APIN: Jedná se o slavný soubor dvou hliněných tabulek (z doby kolem 1000 př. n. l.), který obsahuje rozsáhlý katalog hvězd, souhvězdí a seznamy heliakických východů (prvních zjevení hvězdy na ranní obloze).
• Předpovídání zatmění: Babyloňané objevili tzv. cyklus Saros. Zjistili, že po uplynutí 18 let, 11 dnů a 8 hodin se Slunce, Země a Měsíc dostanou do téměř stejné vzájemné polohy. Díky tomu dokázali s vysokou přesností předpovídat zatmění Měsíce i Slunce, a to aniž by fyzikálně chápali, jak přesně sluneční soustava funguje. K popisu oběžných drah planet nepoužívali geometrické modely, ale složité aritmetické postupy (tzv. cik-cak funkce).

---

Egyptská astronomie: Řád Nilu a hvězd

Na rozdíl od matematicky zaměřeného Babylónu byla astronomie ve starověkém Egyptě vysoce praktická a úzce svázaná s přežitím říše. Zemědělství v Egyptě bylo absolutně závislé na každoročních záplavách řeky Nil.

Hvězda Sirius a první přesný kalendář

Egypťané si všimli, že životodárné záplavy Nilu se dají předpovědět pomocí hvězd. Klíčovou roli hrála nejjasnější hvězda noční oblohy – Sirius (Egypťany nazývaná Sopdet, Řeky Sothis).

• Když po několika měsících neviditelnosti Sirius poprvé vyšel těsně před svítáním (tzv. heliakický východ), Egypťané věděli, že se blíží nilské záplavy. Tento okamžik se stal počátkem egyptského nového roku.
• Solární kalendář: Egypťané vytvořili první občanský kalendář o délce 365 dní. Rok rozdělili na 3 roční období po 4 měsících (doba záplav, doba rozpuku a doba žní). Každý měsíc měl 30 dní. Zbývajících 5 dnů (tzv. epagomenálních) bylo přidáno na konec roku a byly zasvěceny oslavám zrození bohů.

Dekany a 24hodinový den

Egypťané zavedli systém dekanů – 36 skupin hvězd, které vycházely nad obzor v desetidenních intervalech. Sloužily k přesnému určování nočního času.

• Během krátkých letních nocí bylo viditelných 12 dekanů, což vedlo k rozdělení noci na 12 hodin.
• K nim se následně přidalo 12 hodin denního světla, čímž vznikl koncept 24hodinového dne, který s drobnými úpravami používáme dodnes. K měření času v noci Egypťané vynalezli vodní hodiny (klepsydry) a ve dne používali sluneční hodiny.

Astronomie ztělesněná v architektuře

Zatímco Babyloňané nám zanechali hliněné tabulky plné čísel, Egypťané zanechali astronomické principy vytesané do kamene. Stavitelské mistrovství bylo neoddělitelně spjato s pohyby těles.

• Orientace pyramid: Velká pyramida v Gíze je s neuvěřitelnou přesností (odchylka pouhé zlomky stupně) orientována ke čtyřem světovým stranám. Nástupní chodby uvnitř pyramid často mířily k tehdejší Polárce (hvězdě Thuban v souhvězdí Draka) nebo k souhvězdí Orionu, které představovalo boha smrti a znovuzrození Usira (Osirise).
• Chrámy a světelné jevy: Mnoho chrámů (např. chrám v Abu Simbel nebo Karnaku) bylo postaveno tak, aby v den slunovratu nebo v den faraonových narozenin dopadly paprsky vycházejícího slunce přesně do temné svatyně na sochy bohů.

Obě tyto civilizace shromáždily obrovské množství empirických dat. Trvalo však ještě několik staletí, než tyto poznatky a čísla převzali řečtí učenci, kteří začali klást otázku „PROČ?“ a pokusili se sestrojit první trojrozměrné geometrické modely vesmíru.